Vychází Septem Dies: Hudba na pražské univerzitě 1360-1460

11. června 2021 vychází publikace Septem Dies: Music at Prague University = Hudba na pražské univerzitě 1360–1460. Jedná se o obsáhlou studii (česky a anglicky) o hudebním životě pražské univerzity v 15. století, jejíž nedílnou součástí je nahrávka. Vznikla v rámci výzkumného projektu Sound Memories: The Musical Past in Late-Medieval and Early-Modern Europe (soundme.eu). Podílel se na něm tým muzikologů (Jan Ciglbauer, David Eben a Lenka Hlávková), soubor Schola Gregoriana Pragensis a Corina Marti, specialistka na pozdně středověké klávesové nástroje. Cennými konzultacemi hudebního repertoáru a přípravou videodokumentace přispěli kolegové z Institutu umění Polské akademie věd.

Na začátku tohoto projektu byla tři slova: ora custodi nos. Na podzim 2016 jsem pracoval na disertační práci a zároveň na edici Carmina clericorum. Od začátku jsem věděl, že materiál Carmina clericorum je dílem pozdně středověkých studentů a intelektuálů. Stále mi však chyběl nějaký výmluvný dokument, který by osvětloval funkci této hudby ve studentském prostředí.

Už si nepamatuji, co mě k tomu přivedlo, ale otevřel jsem edici knihovních katalogů kolejních knihoven pražské univerzity z 15. století. V katalogu Rečkovy koleje jsem narazil na sekci „O“, kde byly shromážděny liturgické rukopisy. Vedle obligátních misálů, graduálu a sbírky sekvencí bylo uvedeno i několik kancionálů. Dnes nelze ztotožnit ani jeden z těchto zápisů s nějakým dochovaným rukopisem. U jednoho sice mám určitý Bauchgefühl, ale nevím, zda se mi to někdy podaří prokázat.

Nicméně, u každého záznamu je uveden custos: kratičký text, několik slov, které autor katalogu vzal odněkud z rukopisu a na základě nichž bylo možno určit, že se jedná o konkrétní svazek a žádný jiný. Jako se v nedávné době dávalo v některých knihovnách razítko vždy na stranu 17, tak si představuji, že katalogizátor Rečkovy koleje otevřel každý rukopis třeba na foliu 3 a opsal první slova ze začátku stránky. Díky těmto kustodům má katalog Rečkovy koleje mnohem větší výpovědní hodnotu než většina dokumentů tohoto typu..

Jedním z katalogových záznamů je i „Cancionale ora custodi nos“. Tento nenápadný záznam mi řekl, že kolejní komunita vlastnila nějaký rukopis, který obsahoval zápis písně Sol nascitur de sidere, jakési duchovní reflexe poetického žánru alba (č. 31 v Carmina clericorum). Ora totiž není „modli se“, ale středověký zápis slova hora (hodina). V kustodu ora custodi nos jsem poznal závěr Sol nascitur: [Adesto mortis] hora custodi nos [aurora dans vite gaudium] (Stůj při nás v hodině smrti, chraň nás, hvězdo jitřní, a dej nám radosti věčného života). Bylo jasné, že ten rukopis musela být větší sbírka podobných písní. Když jsem to viděl, spadla mi brada a věci do sebe začaly rychle zapadat.

Když jsem si o něco později pročítal zakládací listinu Rečkovy koleje, užasl jsem podruhé. Zakladatel uložil studentům, co si mají každý den v týdnu v liturgii připomínat – zemřelé členy koleje, Boží tělo, Kristovo utrpení, Pannu Marii atd. Zde mě poprvé napadlo, že se jedná o ideální základ dramaturgie nějakého koncertu nebo nahrávky. Dramaturgie, kterou napsal sám život, lépe řečeno staletá tradice liturgického zpěvu západní církve spolu s mladší tradicí univerzitní kultury. Jak jsem se postupně dočítal, podobné vzorce fungování středověkých kolejí jsou doloženy z celé Evropy, ale Rečkova statuta nemají v Evropě mnoho obdob.

Ideu koncertního programu jsme probírali s Davidem Ebenem při různých příležitostech. Program začal nabývat konkrétnějších obrysů. Dva dny z týdnu, úterý a středu, nechal zakladatel koleje bez konkrétní náplně. Bohatý studentský repertoár však obsahuje i zpěvy k světcům, z nichž někteří byli mezi studenty uctíváni ve větší míře. Svátky svatých Martina a Mikuláše často poskytovaly příležitost pro koledu a rozpustilou zábavu. V univerzitním prostředí byly uctívány i světice ženy, zejména Kateřina a Dorota. Rozhodnutí, kdo dostane přednost, se odvíjelo od vzájemné kompatibility dochovaného repertoáru. Volba nakonec padla na svatého Martina. Vůle nahrát nádhernou píseň Nunc festum celebremus pak rozhodla, že úterý bude patřit sv. Kateřině. Můj objev sbírky vícehlasých písní v rukopisu RC 4 ze Slezského muzea v Opavě přispěl k tomu, že se na nahrávce objevila mimo jiné píseň Poligena exanimes Petra Wilhelmi de Grudencz, dosud známá pouze z jednoho nerekonstruovatelného fragmentu.

Proces přípravy publikace a nahrávky se pak rozběhl na několika rovinách, byl prezentován na koncertě konaném 24. září 2019 v kostele Panny Marie Sněžné v Praze. Materiál byl v následujících dnech nahrán v milevském klášteře. V prvním roce pandemie byl doladěn průvodní text a přeložen do angličtiny. Vynikající práci odvedl Cody M. Perk.

Nahrávka na Supraphonline

Článek Pavla Turka v Respektu (č. 22, 31. 5. 2021): Každý student zpívá

Pořad z cyklu Staří mistři na Českém Rozhlasu 3 – Vltava (19. 6. 2021, 14:00)

Leave a Comment

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.

error: Content is protected !!