Praga Rosa Bohemiae je nejnovějším počinem souboru Cappella Mariana pod vedením Vojtěcha Semeráda, který se snaží o objevnou prezentaci české hudební kultury 15. a 16. století. Jak název napovídá, jednota dramaturgie by se měla opírat o Prahu, růži Čech. Grafické pojetí alba spoléhá na minimalisticky barevné, bledě okrové fotografie sklípkové klenby ze Slavonic. Souvislost s Prahou je v tomto případě velmi filigránská a nejasná. Bylo by možná zbytečné tento aspekt zmiňovat, kdyby se totéž nedalo říci o výběru hudebního repertoáru, ale nepředbíhejme.
Nahrávku uvozuje svatomartinské rotulum (kánon) Presulem ephebeatum, proslulé svými latinskými verši, které jsou z fonetického hlediska totožné s německými výkřiky „Syrovou husu!“, „Pečenou husu!“, „Tobě jednu husu!“, „Vezmi si a jez svou husu!“ apod. Tato skladba, která nás zavádí do světa pozdně středověkých studentských legrácek, se dočkala již několika nahrávek. Étericky uměřené pojetí Hilliard Ensemble z roku 1995 (Codex Speciálník) doplnila o 10 let později Schola Gregoriana Pragensis (Maiestas Dei) promyšlenějším a zemitěji provedeným čtením. Cappella Mariana předvádí vydařenou syntézu obou přístupů, kdy se v kultivovaném přednesu neztratí ani ty hlasy „hus“.
Presulem ephebeatum se stalo inspirací pro Heinricha Isaaca, který použil jeho melodii jako tenor pro zhudebnění částí mešního ordinaria. Jedná se o jedno ze vzácných setkání polyfonní kultury 15. století s lokální, ještě středověce raženou tradicí. Premiérová nahrávka Missa Presulem ephebeatum je páteří této nahrávky, ale páteří poněkud problematickou. Kompozice je známa z jediného zápisu v rukopisu 59 R 5117, patrně rakouské provenience, který do svých sbírek zakoupila Národní knihovna v Praze teprve v roce 1994. Spojitost tohoto rukopisu s pražským prostředím nebyla nikdy prokázána, o čemž mlčí i průvodní text nahrávky. Postavit tento pramen do role reprezentanta renesanční prahy je velmi odvážné.
Interpretace Isaacovy mše se drží edice Martina Horyny. Někdy se tak podaří odhalit chybějící béčko (Sanctus, 2:17). Booklet trpí přílišnou úsporností. Posluchač se nedozví, kdo je editorem zbývajících skladeb, například přesvědčivého Tourouta, a kam se podívat pro ověření některých zvláštně znějících pasáží v Regnartovi. Výběr uzavírá sympatické zpracování Te Deum Jana Sixta z Lerchenfelsu se střídáním tradičního chorálního jednohlasu a vícehlasého zpracování. Skutečnost, že tento hudební idiom je pro pražskou duchovní hudbu z dlouhodobého hlediska možná nejcharakterističtější, je čtenáři opět zamlčena. Kruh započatý rotulem Presulem ephebeatum se tak nakonec s nezamýšlenou ctí uzavírá.
Velké množství dosud nenahrané hudby je podstatným přínosem tohoto alba. Je proto škoda, že hudbu zasazuje do pochybného dramaturgického konceptu. Nahrávka vykresluje obraz Prahy jako centra renesanční polyfonie. Nikdy však nebudeme vědět, zda je repertoár kodexu Speciálník se svými zápisy Josquina a Obrechta reprezentativní sbírkou toho, co se v Praze okolo roku 1500 běžně zpívalo, anebo se jedná o exkluzivní sbírku určenou malé skupině znalců nebo specifické instituci s relativně omezeným dosahem. Totéž platí pro Rokycanskou sbírku nebo rukopis Isaacovy mše. Typičtějším obrazem renesanční Prahy jsou možná ony konzervativní utrakvistické graduály a kancionály, nikoli výběr toho nejkomplexnějšího, co zde kdy kdo zapsal do not.
Pokud posluchač přijme fakt, že je mu prezentována Praga Rosa Bohemiae na pozadí slavonické sklípkové klenby a přináší hudební repertoár, který lze s Prahou spojovat jen v částečném rozsahu, byť je mu sugerován opak, získá album vesměs neznámé hudby a skladeb, o kterých se dosud pouze psalo v muzikologické literatuře.
Cappella Mariana, ved. Vojtěch Semerád; Hana Blažíková, Barbora Kabátková (s), Daniela Čermáková (a), Vojtěch Semerád, Tomáš Lajtkep, Ondřej Holub, Tore Denys (t), Martin Schicketanz (bar), Jaromír Nosek (b)
Text: A, D, F, Č
Nahráno: 13. – 15. července 2018, klášter Osek, vydáno: 2019. TT: 62:56. DDD;
Supraphon SU 4273-2
