Kam kráčí Cinematic Orchestra?

Jason Swinscoe je letos tajemný jako hrad v Karpatech. Dočkáme se nakonec slibované nové desky? Proslýchá se, že několik rozpracovaných skladeb putovalo do stoupy. Zatím to vypadá, že by mohly být desky hned dvě a jedna snad ještě do konce tohoto roku. The Cinematic Orchestra si každopádně naplánovali hutnou evropskou tour s koncertem večer co večer. 15. listopadu se zastavili i v Lucerna Music Baru a dali tak vzpomenout na vystoupení před bez mála čtyřmi lety. Setlist obsahoval díky blízkosti desek mnoho novinek.

O výkop se postaral tichošlápek Dorian Concept ve své sólové inkarnaci, z níž vyčnívalo minimalisticky rozehrané téma The Few. Set výborně šlapal i bez těžko stravitelných beatů a jiných okázalostí. Ovšem když do nedočkavého klubu dopadly první samply klasiky Burn Out a hned poté snad neoposlouchatelná „sedmička“ Child Song, bylo jasné, proč byl bar v Lucerně ten večer vyprodaný.

Nasazené tempo pak trochu zvolnilo a došlo na nové skladby. Jsou dokonce tak filmové, že bez obrazu jim něco chybí. Berners je po To Build a Home další explicitně emocionální píseň, kterou to táhne až k samým hranicím kýče. Hostující vokalistka Beverly Tawiah zvolila o něco zdrženlivější výraz než Ruu Campbell v létě na Colours, ale jeho podání bylo o fous sugestivnější. Ovšem zrovna To Build a Home během let od vydání desky Ma Fleur dospěla do podoby, která jí náramně prospívá. Nový sedmidobý puls a zapojení celé kapely v závěru je zkrátka trefa do černého. Zazněla i zvláštně přímočará vypalovačka Lessons, která stojí na offbeatové basové lince Phila France. Pokud se celkový trend novinek potvrdí, je na místě obava o doposud neotřesitelné atributy Cinematic Orchestra. Improvizačními schopnostmi si kmenoví hráči jako jedni z mála zaslouží ten jazz v nálepce nu-jazz, jíž se honosí i kdejaké průměrné elektronické projekty, kde po poctivé instrumentální improvizaci není ani stopy. Byla by velká škoda jakkoli redukovat ten velkorysý prostor, který jim osvědčený koncept dosud poskytoval. Nechme se překvapit.

A zrovna saxofonista Tom Chant byl tentokrát nejvíc při chuti a koncert si očividně užíval. Man with a Movie Camera je mistrovský kousek, kvůli kterému se na turné vláčí i se sopránkou. Nálada ke konci strmě gradovala a publikum se dočkalo tří přídavků. V Ode to Big Sea si na své přišel i bubeník Luke Flowers. Letošní druhé vystoupení Cinematic Orchestra v České republice tak mělo dvě tváře. Nový materiál čeká na odladění, zatímco stará, mnoha koncerty vybroušená témata stále fungují víc než dobře.

Leave a Comment

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

error: Content is protected !!